MŮJ ŽIVOT

Ponoření do nicoty

22. listopadu 2015 v 10:25 | STITCHES.

Myslíš si, že jsem to měla v životě lehký, tak to tě asi zklamu, nevíš jaký je to vyrůstat bez otce a ztrácet mámu. Naučila jsem se nikomu nevěřit a všechno držet v sobě, a za to "vděčím" jenom mami tobě. Otec feťák a matka z toho na dně, ale i přes to všechno se snažila ochránit mně, ale marně. Pamatuješ jak jsi říkala, že chceš pro mě vše nejlepší, ale vztah mezi náma dvěma to už nikdy nezlepší. Bude tě to mrzet, tak jak to mrzelo tehdy mně, všechno ti vrátím, bolestí pěstmi do zdi mlátím. Jizvy na srdci se zahojit nedají, respekt lidem, kteří to s nadhledem zvládají. Umění neni pozastavovat se nad tím co bylo, umění je příjmout věci tak jak jsou, jít dál a vážit si toho, co ještě zbylo. Nikdy jsem neměla možnost se ti svěřit se svými problémy, a nebudeme si nic nalhávat, někdy to byly fakt extrémy. Nebyla jsi tam, když jsem měla poprvý zlomený srdce a potřebovala jsem tvoje objetí, zase jsi byla pryč, je to snad nekonečný prokletí? Promarnila jsi moje nelepší roky, škoda, že jsi nebyla ty, kdo viděl moje první kroky. Nemrzí tě to, že jsi prošvihla nejdůležitější fáze v mém životě? Já být tebou, utápěla bych se v žalu a nicotě. Budu doufat, že budu lepší matka, než jsi byla ty, dobře si pamatuj, co teď vypustí moje rty. Jdem vděčná za to, že jsem mohla vyrůstat s babičkou a dědou, díky nim moje cesty k vrcholu vedou. Udělali toho v životě pro mě tolik, že si to nedokážeš ani představit, a to, že bych je někdy mohla ztratit, si nechci ani vybavit. Kdybych mohla, tak pro tyhle dva úžasné lidi i život položím, a se zmrdama co by jim chtěli ublížit, krutě naložím. Nejsem nejlepší vnučka, kterou si vždy přáli a vím, že se hodně věcí kvůli mně vzdali, ale přes to všechno je miluju, a za všechno co jste pro mě udělali, Vám babi a dědo děkuju! V dobrém i špatném budu při vás napořád stát, máte ve mně stoprocentní oporu, toho se nemusíte bát.

Nejsem žádný básník a ani neumím skládat básničky, ale hodně mě baví části mého života psát do rýmů. Tak doufám, že jsem vás moc nepohoršila, a bude se Vám alespoň trošku líbit.

PÍŠETE BÁSNIČKY? ZKOUŠELI JSTE TO NĚKDY?

Barvíš, barvím, barvíme

20. listopadu 2015 v 16:37 | STITCHES.

( Syoss Platinový zesvětlovač, barevné tužidlo Élysée )

Vždy jsem měla ráda experimentování. Nesnáším stereotyp, a tom taky odpovídá moje neustálé barvení vlasů. Prošla jsem si všemožnými barevnými kombinacemi, ale červená je moje srdcovka! Zkoušela jsem mnoho způsobu, jak docílit krásné červené barvy. A došla jsem k závěru, že červenou dle mých představ v běžné drogerii nenajdu. Hlavně pokud se rozhodnete pro tuhle barvu, musíte počítat s větší investicí, protože mít barevné háro není žádná sranda. Je potřeba se o to neustále starat a oživovat barvu, aby nebyla bledá a mdlá. Já osobně se barvím každý měsíc.

Proč jsme začli blogovat?

17. listopadu 2015 v 14:19 | STITCHES.
A je to znova tady. Opět jsem neodolala, a založila si nový blog. Jak říkám, je to jako droga. Založíš si jeden blog, a potom už nemůžeš přestat. Proč jsme vlastně všichni začli blogovat? Za jakým účelem? Aby jsme zahnali nudu, nebo aby jsme dali prostor našim nekončícím myšlenkám a fantazii?

Blog mi v hodně situacích poskytoval menší úkryt před světem, realitou, nudou, trápením a stresem. Je to fajn pocit, se ze všech starostí vypsat. Být ve světe blogu mně baví. Nedokážu to popsat, nějakým způsobem mně to naplnujě. Někoho baví sport, tancování a mě zase blogování. Každý den nacházím nové blogy, které mě zaujmou. Nejlepší na tomhle celém je, že fantazií se meze nekladou. Design našeho blogu si můžeme vyrobit přesně tak, jak se nám líbí a jak si ho představujeme. Navíc blog je zadarmo, nestojí nic. Maximálně vám užere nějaký ten čas, ale když vás to baví, tak proč ne? Ale zase to musí mít nějaké hranice. Sedět celý dny u blogu, mačkat zběsile F5 a čekat na každičký nový komentář, není zrovna dobrá varianta. Má to být zábava, ne povinnost.

PROČ JSTE ZAČLI BLOGOVAT?
 
 

Reklama